Jak jsem potkala gorily horské

Jak jsem potkala gorily horské

Jak jsem potkala gorily horské 14.5.2018

Na obzoru se objevuje obrys pohoří a sopečných homolí. Tajemná a mystická Virunga. Blížíme se! Nemohu se dočkat. Na tuhle cestu za horskými gorilami jsem se těšila několik let.

Ohrožené gorily, jejichž celkový počet se dnes odhaduje na tisícovku, můžete na vlastní oči vidět v Ugandě, Kongu a Rwandě. My jsme se za nimi vydali do jižní části Ugandy, národního parku Bwindi, který sousedí právě s nejstarším národním parkem v Africe - Virungou. Tato oblast je domovem horských goril. V Africe patří setkání s nimi k těm nejvýjimečnějším zážitkům.

Naším výchozím bodem je horská vesnička Bwindi. Pouze osm lidí denně může stopovat jednu gorilí rodinu. Povolenky se musejí objednávat i s ročním předstihem.

V Bwindi se dozvídáme, že již několikrát gorila zavítala i na pozemek hotelu. „To je divné“ říkám si. Pořád mám totiž v hlavě vyprávění kamarádů, kteří byli na takovém výletě před lety a po celodenním stopování nakonec gorily ani koutkem oka nezahlédli. Není to totiž stoprocentní. Že by měl někdo to štěstí a viděl je přímo před svou chatičkou? Šťastlivci!!  

Vyrážíme do ústředí národního parku, kde dostáváme instrukce, jak se chovat a jak bude celý trek probíhat. Je nám přidělena gorilí rodina H - Habinyanji. „To je rodina s několika mláďaty“ říká nám náš průvodce, který s námi cestuje již z Kampaly. „Je to také středně náročný terén, užijete si to“.

Musíme jet ještě asi čtyřicet minut autem, než dorazíme na místo, odkud nás čeká už jen chůze a stopování. Vítá nás několik rangerů, kteří povedou naši skupinu a jsou v kontaktu se stopařem. Ten rodiny hlídá i přes noc a ví, kterým směrem se pohybují a přesouvají. Dostáváme do ruky hůl, která nám má pomoci v náročném terénu a vyrážíme. Všichni jsme napnutí, co uvidíme, ale také zda JE uvidíme. Jdeme. Jeden za druhým následujeme naši rangerku a povídáme si. S gorilami pracuje již 4 roky a je na svou práci velmi hrdá. Neustálý boj s pytláky je náročný a poplatky za setkání s gorilami tak velkou měrou přispívají na jejich ochranu.

Po hodině chůze se netrpělivě ptáme, jestli jsou na blízku. Měníme směr, máme ještě chvíli vydržet. Opět měníme směr, a jakmile se otočíme, vidím černé něco…  a najednou je tu další a další. A pak před námi na cestičce stojí ON, hlavní vůdce - Stříbrohřbetý samec – anglicky Silverback. Stojí a kouká na nás, my krátkými klidnými kroky vyklízíme cestu, aby mohl projít. Jde! Jde vedle nás, skoro se mě dotýká!!! Následujeme ho i celou jeho skupinu. Chystají se totiž k odpočinku. Hlavní Silverback, dvě starší matky, tři starší mláďata a tři malinké gorily. Ty nejmenší jsou nejživější, poskakují, lezou po stromech a jsou zvídavé. Vylezou po tenkém stromu nahoru a nechají se ohnutou větví vrátit na zem.  A zase znovu.
A dokola. Zvídavé jsou tak, že se přijdou i podívat na nás a dokonce se ten nejmenší dotkne kolene jedné z účastnic, která sedí vedle mě na zemi a vše pozoruje vsedě. Ani nedutáme. Neuvěřitelné!! Pozorujeme, jak si starší sourozenci hrají, jak zapojují do hrátek ty mladší a přitom fotíme, točíme a nespouštíme z nich oči. Je neskutečné, jak se jejich pohyby a hrátky podobají těm dětským. Vše velmi důkladně pozoruje Silverback i jedna matka. Musí je mít pod kontrolou. A my nesmíme udělat špatný pohyb.

„Už je čas!“ říká naše rangerka. Každá skupina s gorilami může totiž zůstat pouze 1 hodinu denně. To, aby si na lidskou přítomnost nezvykly. „Cože? Už? Ještě ne!!!“ šeptáme všichni jak malé děti. Zdá se to jako 5 minut, kdy jsme přišli. Bohužel čas vypršel. Vnitřně se s nimi loučím a děkuji jim, že mi umožnili zažít jeden z nejsilnějších momentů v životě. Jdeme zpět k autu. Hodinu a půl, nikdo nemluví. Každý z nás si vstřebává v sobě silný zážitek sám. Teprve náš průvodce u auta nás vrátí zpět do reality a připomene, že je čas vyrazit dál.

Uganda je nádherná země, která stojí za to důkladně procestovat. Setkání s gorilami je třešnička na dortu.

Text a foto: ©Klara Valentova

« zpět na seznam Inspirujte se