Když se mě po návratu z Botswany všichni ptali, jaké to tam bylo, měla jsem pro ně vždy stejnou odpověď: je to jedno z těch míst, kam by se člověk měl alespoň jednou v životě podívat. Safari vás totiž promění a v Botswaně je to zážitek, který se vryje hluboko do srdce. Uvědomila jsem si tam, jak malí jsme pod nekonečnou africkou oblohou a jak neskutečné je sledovat divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí. V ten okamžik jsem si říkala, co vlastně my všichni pořád řešíme – tohle je přeci ten opravdový život. Možná tvrdý, ale skutečný. A tak se i teď občas přistihnu, jak některé každodenní situace vnímám jinak a jen nad nimi mávnu pomyslnou tlapou. Nejde přeci o život. Kontakt s divokou přírodou mě naprosto pohltil a něco uvnitř mě se navždy změnilo.
V květnu jsme vypravili do delty řeky Okavango navštívit čtyři nové naprosto výjimečné kempy a vydat na skvělé safari, které Botswana nabízí. Od zkušených safari průvodců jsme se dozvěděli spoustu fascinujících informací o místní přírodě, fauně i flóře. Učili jsme se poznávat zvířata podle jejich typických znaků. Měla jsem radost, když jsme dokázala na první pohled z dálky rozeznat nejrychlejší antilopu světa od jiných podobných druhů.
Kouzelné bylo pozorovat v deltě zvířata v prostředí, které pro ně není tak úplně typické. Když jsme se pohybovali po zdejších vodních kanálech lodí nebo tradiční kanoí mokoro, měla jsem pocit, že se mi občas téměř tají dech, z jaké blízkosti jsme mohli sledovat zvířata a nespočet druhů vodních ptáků. Pozorovali jsme slony, jak si ve vodě perou trávu, aby ji zbavili písku a lépe se jim žvýkala, nebo jak si pochutnávají na vodních leknínech. Spatřili jsme také hodně hrochů, kteří zvědavě vykukovali z vody a líně se nořili pod hladinu i krokodýly nenápadně plující ve vodě.
Viděli jsme stádo žiraf, které se dlouhou chvíli váhalo, jestli přejít řeku, protože ve vodě jsou neohrabané a zranitelné. Bylo zajímavé pozorovat, jak se postupně odhodlávaly, až se nakonec vydaly svým specifickým houpavým pohybem přes vodu na druhý břeh. Žirafy jsou obecně velmi elegantní a krásná zvířata, ale když jsme je přistihli při polední siestě, jak okusují obří plody stromu „sausage tree“, opravdu jsme se tomu museli smát. Vypadalo to, jako by si pochutnávaly na obrovské klobáse.
Nezapomenutelné bylo také setkání se lvími bratry u kempu North Island. Potkali jsme je během poledního odpočinku a znovu ráno při jejich procházce po dřevěném mostě, který spojuje ostrov s pevninou. Jejich večerní řev nám zněl do usínání spolu se spokojeným odfrkáváním hrochů, kteří v noci vylézají na břeh, aby se pásli. Hroši stráví celý den ve vodě, kde se ochlazují a dokonce tam i spí. Vydrží pod vodou dokonce až 6 minut. Nestopovali jsme jim to přesně, ale opravdu tam byli ponoření pěkně dlouho! Když spí, jejich tělo se automaticky vynoří, aby se nadechli.
Asi mě moc nepřekvapilo, že největším spáčem na safari je právě lev, který může prospat až 20 hodin denně. Zato lvice mají plné ruce práce, nejen s péčí o mláďata, ale i s lovem. Měli jsme možnost stopovat lvici, která se snažila ulovit něco z početného stáda impal. Lvice se brodila řekou, aby zajistila potravu a nakrmila mláďata, která na ni čekala v úkrytu. Ani po dvou pokusech však nebyla úspěšná. Bylo fascinující vidět zblízka, jak náročný a vyčerpávající ten lov ve skutečnosti je.
Poměrně dlouhou dobu jsme čekali na okamžik, než spatříme levharty, na které jsme se těšili. Jsou nejen neobyčejně krásní, ale také v sobě skrývají divokou a nesmírně silnou energii. Nakonec jsme se dočkali a stali se svědky poměrně vzácného momentu jejich páření. Samec a samice, tvořili nový pár a teprve se navzájem „oťukávali“. Dozvěděli jsme se, že samotné období páření je velmi krátké, trvá jen několik dnů. Poté samec odchází, aby pokračoval ve svém samotářském životě. Samice zůstává sama, a když přijde čas, pečlivě se stará o svá mláďata.
Velkým zážitkem pro nás bylo i setkání se smečkou psů hyenovitých. Tito vzácní a ohrožení predátoři nás naprosto okouzlili svou energií a rodinnou soudržností. Měli jsme to štěstí, že jsme je mohli pozorovat hned dvakrát – nejprve při odpočinku a pak při jejich přípravách na lov. Když jsme ráno dorazili k jejich teritoriu, leželi stočení do klubíček pod stromy. Jakmile ale začalo vycháazet slunce smečka náhle ožila. Psi hyenovití se začali probouzet, protahovat a jeden po druhém vstávali – bylo vidět, jak spolu komunikují pomocí zvuků a gest. Bylo to strhující divadlo, které odhalovalo jejich úžasnou vitalitu a soudržnost. Věděli jsme, že smečka teď ladí své pohyby a strategii a chystá se ulovit si něco k snídani.
Abych nezapomněla na zástupce z ptačí říše, jestli někdy potkáte na safari písaře hadilova, rozhodně se o zábavu nemusíte bát. Tak vtipného „ptáka“ jsem snad nikdy neviděla! Naopak dvoření pštrosů je velmi estetický zážitek, který je spíš tanec, při kterém používají křídla jako elegantní vějíře. Mezi velké krasavce patří mandelík fialovoprsý, který je úchvatný s pestře zbarveným peřím v odstínech modré, zelené a fialové. Slyšet zpívat ho ale nechcete. Fascinovaně jsme sledovala i obrovské množství ptáků, kteří žijí v perfektní symbióze se zvířaty. Někteří ptáci, jako např. bílé volavky cestují na zádech slonů, hrochů či buvolů a zbavují je parazitů. Žirafy mají své vlastní specializované ptačí společníky v podobě malých, krásně zbarvených ptáků klubáků, kteří jim vyzobávají klíšťata a hmyz ze srsti.
Mezi vtipálky safari světa patří hyeny, prasata savanová a paviáni – trojice zvířat, která dokáže svým šibalstvím a drzostí rozesmát i zkušené průvodce. Hyeny jsou proslulé svým pronikavým smíchem a nenápadnou schopností krást kořist jiným predátorům, zatímco prasata savanová (často označovaná jako prase bradavičnaté nebo warthogové) poskakují po savaně s ocásky vztyčenými jako antény, čímž působí komicky a neohroženě zároveň. Paviáni jsou kapitola sama pro sebe. V korunách stromů dovedou nejen šmejdit po ovoci, ale dokážou i zlobit a provokovat lvy, což je fascinující podívaná.
Za velké nespavce savany jsou považovány jednoznačně žirafy a sloni. Žirafy tráví většinu svého dne spásáním listí vysoko v korunách stromů a odpočívají jen krátce, často ve stoje a jen na pár minut. Jejich spánek je krátký a lehký, aby mohly být stále ve střehu. Podobně jsou na tom sloni, spí v krátkých úsecích a to i za pochodu, protože potřebují být neustále v pohybu, aby si zajistili dostatek potravy a chránili své stádo.
Botswana pro mě nebyla pouze o pozorování zvířat ve snaze ulovit co nejkrásnější fotky a videa. Safari není jen to, co vidíte, ale také o to, co cítíte a slyšíte... Vůně savany po ránu, tiché šustění trávy ve větru, vzdálené hlasy lvů a hrochů... Již po pár dnech jsem si uvědomila, jak se mi bystří smysly. Dokázala jsem lépe zpozorovat zvíře na dálku, rozeznávat zvuky i pachy. A přivezla jsem si toho mnohem víc - celkový prožitek, který mě vybízí víc k tomu zastavit, zklidnit se a vnímat vše kolem sebe intenzivněji. A právě v tom jsem objevila největší kouzlo – v propojení s přírodou a v tom, jak vás nutí být tady a teď.
Text: Martina Beranová
Foto: Inspiration Travel
